Vlak dětství a naděje

„Nic ty se neboj! Na tragickej život jsem já pes!“ Tímto okřídleným úslovím si bývalá lázeňská kuchařka I. třídy Anna Urbanová, jinak bodrá a upřímná ženská košaté postavy s něžným a citlivým srdcem, často dodává odvahy. Sobě, ale ještě víc malé Věrce. Děvčátku, které přijala za vlastní, a také jejímu otci, svému životnímu druhovi, jinak poštovnímu zřízenci sice subtilního vzrůstu, leč rozměrného a statečného ducha, Josefu Pumplmě. Je toho opravdu třeba, neboť se píší léta 1937-1939 a nad Evropou se stahují mračna válečná a v místě, kde rodina žije, se ocelové kleště nacismu snaží zardousit už tak okleštěnou republiku a vyrvat jí to nejcennější – domov. A tak donuceni opustit domovinu v severomoravském pohraničí, odjíždějí hrdinové seriálu posledním vlakem z Frývaldova, vlakem, pro nějž už není návratu.